O mně a cestě vzniku školičky
Hnacím motorem vzniku školičky Sovičky bylo naše třetí dítě – náš syn Benjamín. Když mu byli tři roky, pořádně nemluvil, byl velmi plachý a citlivý, měl „nešikovné“ ručičky, nemaloval a moc si neuměl hrát. Začala jsem pro Bena hledat pomoc. Věděla jsem, že když ho „strčím“ někam do školky, bude sedět „v rohu“ a nebude to pro něj mít žádný užitek – jenom nasbírá komplexy a promarní důležitý čas svého vývoje. Hledala jsem proto stimulační a tréninkové programy pro takhle malé děti, ale nic nenašla. Nedalo se nic jiného dělat, zkrátka jsem se do toho pustila sama. S odvahou maminky tří dětí, dětské sestry s pedagogicko-psychologickou způsobilostí, ale hlavně se „lví“ láskou k Benovi a ostatním dětem a maminkám, kteří takovouto školičku potřebují. První dva roky fungovala školička jednou týdně odpoledne v herně mateřského centra Domeček na Jižním Městě. Zde jsem mohla na vlastní oči vidět, že to „funguje“ – herní výukový program, malý počet dětí, láskyplný a tvořivý přístup – rozvíjely se a posouvaly se ve vývoji. Protože byl o školičku zájem a v mateřském centru nebylo možné navýšit počet dnů, rozhodla jsem se pokračovat ve školičce doma – ostatně pro filosofii mojí školičky jsem nepotřebovala velkou hernu, naopak, domácí prostředí se naprosto hodilo – děti se zde cítily opravdu jako doma – nebály se a lépe pracovaly. Další dva roky tedy funguje domácí miniškolka třikrát v týdnu a znova stojí na prahu nového kroku. Od září 2015 by měla probíhat všechna dopoledne. Měla by být rozšířena o preventivní program neurovývojové terapie „Pohybem se učíme“ a také obohacena o výuku v nedalekém Milíčovském lese v duchu programu „lesní školka“. V září 2015 náš Ben nastupuje do školy. Mnohokrát mi během těch posledních let opakoval větu: „Maminko, já jsem rád, že jsi teta ze školky!“ On neví, jak já jsem moc ráda, že ho školička Sovička doslova „vypiplala“. Že krásně mluví, hraje si, kamarádí se, přemýšlí, tvoří a má rozvinuté předpoklady pro školní dovednosti. A tak je mým přáním, aby bylo ještě hodně dětí a maminek rádo, že jsem „teta ze školky“.
Vaše teta Babeta